#4

Výstava/ Nechte mě tady Jaromír99/ G99 - mám rád tvorbu Jaromíra Švejdíka, jak vizuální tak hudební, v knihovně mám komiksovou adaptaci Zámku od Franze Kafky a v práci si často pobrukuju Jaro a Sluníčko od Priessnitz. Nemohl jsem tedy minout jeho výstavu v Galerii města Brna. Vizuálně nejmalebnější na výstavě mi přišly obrázky k nové knize Zátopek (nepřekvapivě o tom běžci), kontrasty světla nejsou tak ostré a Jaromír také zvolil širší paletu barev. Kurátorkou výstavy je Kateřina Tučková a popravdě nevím, pro koho přesně tu výstavu dělali. Výstava působí jako retrospektiva, fanoušci pravděpodobně vystavované obrazy dobře znají, prostor pro workshopy naznačuje, že cílovkou budou i dětští návštěvníci, nejsem si však úplně jistý, že malí návštěvníci budou nadšení ze Zámku či promítání filmu Aloise Nebela, jedině snad ten Zátopek by mohl být pro ně zajímavý a poučný. ¯\_(ツ)_/¯  Ve středu za dvacet kaček nicméně dobrý.

Kniha/ Seznam smrti 2014/ Frederick Forsyth - Forsyth, cože on ještě žije? Žije, a na svůj věk má pozoruhodný přehled o tom co se děje ve světě. Poměrně neosobní a pěkně nudný hlavní hrdina se snaží i za pomoci digitálních technologií a médií polapit zlouna Kazatele. Kazatel je džihádistický internetový agitátor/"videoblogger" (nesnáším ho stejně jako Hoggyho), který verbuje mladé bojovníky do "svatého" boje proti velkému satanovi. V části knihy Forsyth zmiňuje, že tato forma agrese nemá původ v islámském uvažování, no shit Sherlock! kořeny zla bych spíše tušil v tom youtubérství. Zároveň Forsyth věnuje čtenáři prostor k pochopení jednání postav arabského a perského světa. V knize najdeme ještě paralelní vyprávění o únosu obchodní lodi somálskými piráty a následné vyjednávání.

Pokouším se dohnat resty vůči loňským snímkům ...  nebyla to žádná sláva s těmi filmy řekl bych.

Film/ SPOTLIGHT 2015 - 4/5 precizní detektivka z prostředí investigativní žurnalistiky o zneužívání malých dětí

.

>malý Patrik pláče na schodech kostela a krátce se svěří přítomné jeptišce o rodinných problémech "A nechceš se zastavit za otcem Talbotem?" chlapeček odvětí "Ne, na sex teď opravdu nemám náladu."

.

Da Bum TSS

Film/ ROOM 2015 - 3/5 zajímavý a uvěřitelný snímek, nicméně zážitek rychle vyčpěl. 

Film/ Spectre 2015 - 4/5 vždycky jsem oceňoval ten snobský, gentlemanský a noblesní styl agenta 007, navíc je Craig dle mého názoru nejvíc alfa od dob Seana Conneryho. Škoda, že z něj neudělali taky trochu člověka, přestože v tomhle filmu 007 celou dobu hledá identitu, působí jako nelítostný stroj na zabíjení a svádění žen, nic víc se v něm neskrývá, jen krátké momenty, spíše jen záblesky lidskosti (moment s myškou v marockém penzionu a závěrečná láska). Záporáka stejně jako i v posledních dílech hraje můj oblíbený herec, tentokrát Christoph Waltz, dříve Bardem či Mikkelsen a nelze mu nic vytknout, je v něm jistá mystika, noblesa a historie. Co mě na filmu sralo, byla ta přemíra peněz v rozpočtu, Mendes nám prezentuje přehnané efekty s helikoptérami, auty, letadly, plus mega výbuchy na které občas komparz dostatečně nereaguje, a několik dalších děr, které už s rozpočtem nemají tolik společného, třeba překvapivě rychlá přeměna vztahu Swann k Bondovi. A přestože mám rád Ralpha Fiennese, tak usmrcenná postava M s Judi Dench mi přišla mnohem zajímavější, především pak ve vztahu k Bondovi. Ve výsledku jakoby všechny zbytky skládanky zapadají do celé struktury existence Bonda, kam jít příště dál to teda nevím. Možná se  má kritika zakládá i na tom, že jsem z tohoto dříve tolik oblíbeného stylu filmu poněkud vyrostl. Nicméně letos se těším na Bourna.

... a něco staršího

Film/ Gone Girl 2014 - 5/5 pozoruhodné vypravěčské dílo - nespolehlivý vypravěč a několik náhledů na událost, flashbacky a následné zvraty si s divákem sofistikovaně pohrávají. Při hledání hlavní nitě příběhu jsem si připadal jako kočička, co se snaží chytit odraz laseru. Samozřejmě jsem se zamiloval do Rosamund Pike (téma pro psychologa) a věřím i castingu, že Ben Affleck není dosazený do filmu pro nic za nic, důvěra v tuto osobu přesahuje postavu a zahrnuje i čistě prapodivného Afflecka. Právě přesahy od deníku k Nickové nedůvěryhodné výpovědi, flashbacky a vše nazpátek mi přišly impozantní. Po rozpletení pavučiny lží jsem zvažoval, zda to není jen metaforicky vztahový či rovnou romantický film s hořko-cynickým stylem humoru nebo je to prostě jen drama/thriller. Úplně jsem se do toho zamotal. Fincher opět na výbornou. Super zážitek

Film/ Captain Phillips 2013- 3/5 srdíčko pro Greengrasse a jeho práci s kamerou a napětím, prezentace vojenské síly a Ameriky celkově byla nicméně klasicky moc okatá.

Osobní fotografie

Problematika budování značky skrze osobní fotografii v prostoru sociálních sítí 

Anotace

Práce se věnuje problematice současné praxe budování osobní značky na sociálních sítích. V práci autor čerpá z odborné literatury, která se věnuje sebeprezentaci a mediálním studiím celkově, využívá také publicistické články a osobní svědectví v kauze Esseny O’Neill, která se rozhodla vystoupit z onoho prostředí. Práce si pokládá otázky jaký je vztah uživatele sociálních sítí – prostředníka (v tomto případě bloger/ka) - obchodní společnost a jaké jsou s tím spojené rizika.

Budování značky

Uživatelé sociálních sítích se prezentují na webu různými způsoby. Často záleží, jakému publiku se zveřejňují. Pokud jsou jejich diváky přátelé, snaží se vykreslit svou osobu mile či vtipně, cizímu publiku se pak snaží vytvořit novou neodolatelnou osobnost. Na základě póz, které se netýkají jen řečí těla, ale i toho co si člověk obléká a kde se nachází, popřípadě toho co fotografuje, budují novou identitu. Tím se ztrácí či jen skrývá identita reálná a pravá. To vše se činí za účelem vylepšit image. Vzniká podvědomé budování osobní značky, které může být využito později k propagačním účelům korporací. Motivuje je především možnost, že je lidé budou poznávat a rozumět jim, následně očekávají společenské odměny, které jsou zhmotněné ve facebookovém tlačítku like či srdíčku na twitteru a instagramu. Zmíněnou problematiku můžeme přehledně sledovat na jednom z fenoménu osobní fotografie a to selfie. Karen Nelson Fieldová, marketingová specialistka píše „Selfie poskytuje možnost uznání, podpory či nakonec i spojení s cílovou skupinou. Tato zkušenost se nijak neliší od běžného propagování komerční značky.“[1](Oxford University Press Blog: 2013)

Bruke Wendt ve své práci Allure of the Selfie popisuje jeden z video manuálu, jak si pořídit selfie. „Michelle Phan, stylistka ukazuje na videu jak zachytit co nejlépe svůj portrét, vysvětluje jak nasvítit selfie, jak správně držet ramena a krk, radí jaký je správný úhel zachycení obličeje a jak dosáhnout, co nejroztomilejšího výrazu.“[2](Wendt 2015: 8) Práce Wendt a právě citovaná zkušenost nám přináší svědectví ze světa webu, kde dominují především náctiletí uživatelé. To vše dělají za účelem, co největší zpětné vazby a s tím spojené sociální odměny. Tento příklad v přístupu k médiím je dneska poměrně rozšířený a zároveň už i popsán v pracích mediálních teoretiků, kteří žili před digitální revolucí. Česko německý filozof a mediální teoretik Vilém Flusser ve své knize Za filozofii fotografie píše, že fotografie plní svůj úkol dokonale, programuje totiž společnost na základě magického kouzla ve prospěch kamery.(Flusser 1994) Čtenáře také jistě napadne, že takové počínání je narcistické. Marshall McLuhan v knize Jak rozumět médiím výstižně využívá legendu o Narcisovi v kontextu médií. Podle McLuhana dochází k otupělosti (narcósis), neboť mladík považoval svůj vlastní obraz za jinou osobu. Tato jeho zrcadlová extenze mu otupila vnímání natolik, že se stal servomechanismem svého vlastního rozšířeného či opakovaného obrazu.(McLuhan 1991: 50) Pokud aplikujeme Flussorovy a McLuhanovy teze na zmíněnou praxi selfie, lze říct, že dochází k jisté otupělosti a neschopnosti rozeznávání vlastního ‚já‘. Tím se značně komplikuje snaha o hledání vlastního vzhledu a identity. Sociální sítě jako instagram či twitter a v poslední době i facebook uživateli jednoduše umožňují sjednotit publikum z lidí, které v reálném světě nezná. Uživatel vytváří novou neodolatelnou verzí ‚já‘ a inspiraci mu poslouží účty celebrit. Vývoj a tvorba nové identity souvisí také s estetizací každodenního života. Anglický sociolog Mike Feather stone identifikoval 3 hlavní vývojové linie estetizace každodennosti[3]. Pro tuto problematiku je důležitá především druhá vlna souvisící s myšlenkou žít svůj život esteticky. Tento způsob estetického životního stylu je založen na spotřebě krásných předmětů z kategorie módy, architektury či designu. (Featherstone 1992: 269 -270). Běžný uživatel se tak napodobováním své oblíbené celebrity, aktivní účastí a identifikací se s druhou vlnou estetizace každodennosti může dostat mezi smetánku virtuálního prostoru. To uživateli může přinést finanční odměny především od firem, jejichž produkty jsou blízce spojené se zmiňovanou druhou vlnou estetizace. Zajímavou roli v prezentaci na sociálních sítích nesou také tzv. hashtagy. Wendt na příkladu stylisty prezentující se na instagramu poznamenává, že díky hashtagům je smazán přirozený údiv nad obrazem člověka, stylistka jako osoba je přehlížena. Podle Wendt nám hashtagy umožňují konzumovat více obrazů, aniž bychom byli nuceni uvažovat nad prezentovanými osobami. (Wendt 2015: 33)

Essen O‘Neill

Essen O’Neill - 19 letá australská dívka - je právě jednou z těch hvězd, které svou popularitu získaly díky sociálním sítím. Její účet na instagramu sledovalo přes půl miliónu uživatelů. Původní vystupování O’Neill lze považovat za případ narcistické otupělosti zmíněné v předešlé kapitole. S nadsázkou by se chtělo říct „Take Soma and be cool“. Právě soma, otupující droga, v románu Brave New World Aldouse Huxleyho mi připomíná jev neschopnosti rozeznávání vlastní identity a rozšifrování, která realita je ta skutečná, pod taktovkou manipulativní ruky, v případě O’Neill je tou rukou svět konzumace-produkce- konzumace. V říjnu roku 2015 nicméně došlo u O‘Neill k obratu, neboť si uvědomila, že virtuální život, kterému věnuje většinu svého času, není ten pravý. 27. října se proto rozhodla smazat přes 2000 fotografií z účtu, které podle její slov neměly jinou funkci než sebeprezentační.(Hunt 2015) Katarze této mladé celebrity byla sledována v mnoha médiích. Sama také založila webovou stránku www.letsbegamechangers.com ve které se s čtenáři dělí o své negativní zkušenosti a názory ze světa sociálních sítí. Zajímavá je především série komentářů k starým fotografiím sdílených na instagramu, v komentářích O’Neill popisuje kontext situace a snahu pózovat a upravit fotografii co nejlépe.

Carole Cadwallardová publicistka britského deníku The Guardian v článku When did people on instagram become walking adverts? píše „Může se zdát, že se jedná jen o hezké obrázky, instagram je nicméně konzumerismem na stupnici toho, že je schopný vytvořit posvátný prostor i z tržeb během Boxing Day. Jak poukazuje Essena O’Neill, instagram nezpůsobuje bolest strach či osamocení. Pokud jste nicméně osamělí, vaši největší nadějí je, že velké korporace vám přinesou sponzoring své sezónní kampaně.“[4](CADWALLARD 2015) Není žádnou novinkou, že velké korporace investují velké částky do propagace svých značek, to také znamená, že marketingové oddělení nachází čím dál sofistikovanější možnosti, jak se přiblížit k zákazníkovi. Firmy jsou schopné nenásilně a nenápadně zákazníkovi prezentovat svůj produkt. „Reklamy na instagramu nevypadají jako reklamy, vypadají jako lidé. Lidé, kteří nosí věci, které dostali, nebo také fotí věci, které jim byly dány. Jsou placeni za to, aby nosili či jedli věci - víceméně stylově umisťují do rámečku cokoliv ve svých domovech a pumpují to dál tisícům sledujících uživatelů.“ (CADWALLARD 2015)[5] Právě modelky jako O’Neill jsou prostředníky mezi značkou a koncovým zákazníkem. Mladý koncový zákazník je mnohdy neschopný rozeznat, co na profilu oblíbené bloggerky je reklamou a co je jen osobní světem celebrity.

Poznámka k obrázku č.1 „Tuto fotografii jsem pořídila během svých. 15. narozenin. Donutila jsem svou sestru, aby mi pořídila fotografii předtím, než jsme vyrazili na mou narozeninovou oslavu. Chtěla jsem být slavná na Facebooku.(…) Cílem bylo získat novou sexy profilovou fotku. Tvrdě jsem se snažila k pořízení takové fotografie. Chtěla jsem být tak moc sexy abych získala více než 100 lajků. Ano čtete správně, takový byl můj způsob uvažování.“[6](O’Neill 2015)

Poznámka k obrázku č. 2 „Z této fotografie mě lidé nejčastěji poznávají. To ale vůbec nejsem já. V té době jsem měla akné. Mám na sobě hodně make-upu. Usmívala jsem se, protože jsem si myslela, že vypadám dobře. Štěstí založené na kráse bude dusit individuální potenciál života na zemi.“(O’Neill 2015).[7]

Web www.letsbegamechangers.com dnes přesměrovává uživatele na osobní stránku www.essenaoneill.com. O’Neill byla podle svých slov navíc částečně odcizena virtuální identita. Přestože část profilů s jejím jménem stále existují, sama O’Neill se na soc. sítích se svými fotografiemi již neprezentuje. „Všechny profily sociálních sítí s mým jménem již nespravuji. Nemít kontrolu nad svou identitou je poměrně strašidelné zároveň však osvobozující.[8]“(www.essenaoneill.com) Na osobním webu O’Neill návštěvník najde několik odkazů na videa, dokumenty a knihy věnující se mediální manipulaci, genderovým stereotypům či kritickým environmentálním otázkám. O’Neill svým nově nabitým kritickým postojem vyvrací hlasy, které její katarzi považovali jen za obyčejné pokračování kampaně na sociálních sítích.

Závěr

Není překvapením, že sítě věnující se především osobní fotografii, jako je instagram, jsou hlavním cílem marketingových agentur. Tato poměrně nová síť má desítky miliónů uživatelů především z řad mladé generace. Komplikuje se nám zde vztah jedince a značky, neboť firmy využívají čím dál sofistikovanější a na první pohled méně násilné propagace. V těchto strukturách již nevyskakují bannery, tak jak je to běžné u konvenčních webových stránek ani zde nenajdeme video reklamy podobně těm televizním, propagace je právě skryta v profilech uživatelů. O to složitější je dnes strukturovat soukromý, veřejný a komerční prostor sítě.

Ačkoliv se prostor fotografický sítí zdá jako ideální místo inspirace a kreativní činnosti, stále jsme uvězněni v okruhu produkce – konzumace – produkce. Protože nám ostatní uživatelé, které považujeme za vkusné a hodné následování, prezentují obrázky, která nás nutí konzumovat předměty. Identita jedince se z fotografie vytrácí, pomáhá tomu rychlý tok obrázků a metafyzické hashtagy. Na příkladu Esseny O’Neill vidíme, jak se uživatel může stát nástrojem takové manipulace. Její naivní povaha nelze jen jednoduše odsoudit, je potřeba si uvědomit, že dnešní děti a mládež v prostoru sociálních sítí vyrůstají a sami si neuvědomí potenciální rizika užívání těchto sítí.

Internetové a tištěné zdroje

CADWALLARD, Carole. (8. 11. 2015) When did people on Instagram become walking adverts? Guardian.co.uk (online). Dostupné z <http://www.theguardian.com/commentisfree/2015/nov/08/on-instagram-every-day-is-black-friday-social-media>

FEATHERSTONE, Mike. Postmodernism and the Aestheticization of Everyday Life. Modernity and Identity. Oxford: Blackwell, 1992, s. 265-290.


FLUSSER, Vilém. Za filozofii fotografie. Přeložili Božena a Jozef KOSEKOVI. Praha, Hynek 1994.

GOFFMAN, Erwing. Všichni hrajeme divadlo: sebeprezentace v každodenním životě. Praha: Nakladelství Studia Ypsilon, 1999.

HUNT, Elle. (3. 11. 2015) Essena O'Neill quits Instagram claiming social media 'is not real life'. Guardian.co.uk.(online) Dostupné z < http://www.theguardian.com/media/2015/nov/03/instagram-star-essena-oneill-quits-2d-life-to-reveal-true-story-behind-images>


HUXLEY, Aldous. Konec civilizace. Přeložili Josef Kostohryz a Stanislav Berounský. Maťa, 2010. ISBN: 9788072871506

MCLUHAN, H., Marshall. Jak rozumět médiím: extenze člověka. Praha: Odeon, 1991, s 50 – 56. ISBN 80-207-0296-2.
OXFORD UNIVERSITY PRESS BLOG (19.11. 2013) Scholarly refelctions on the ‚selfie‘.(online) Dosupné z <http://blog.oup.com/2013/11/scholarly-reflections-on-the-selfie-woty-2013/>


WENDT, Brooke. The Allure of the Selfie: Instagram and the New Self-Portrait. Amsterdam: Institute of Network Cultures, 2014. ISBN 978-90—822345-1-0

---

[1] „Selfies provide an opportunity to position ourselves (…) to gain recognition, suport and ultimately interaction from the targeted social circle. This is no difficult to consumer brand promotion.“ (z angl. jazyka přeloženo autorem)

[2] „(…)make-up artist Michelle Phan demonstrates how to ‘capture the best version of yourself’ and explains how to light your selfie, hold your smartphone, position your arm, hold your neck, find your best angle, study your face, and look ‚cuter‘.“(z angl. jazyka přeloženo autorem)

[3] 1. vlna Featherstone spojuje s vymezováním se vůči klasickému umění a přiblížit umění každodennímu životu. Tomuto tématu se umělci věnují od dob avantgardních uměleckých hnutí v 10. a 20. let minulého století.

2. vlna viz text

3. vlna – odkazuje k rychlému proudění znaků a obrazů, které nasycují strukturu každodenního života v současné společnosti. (Featherstone 1992: 268-270)

[4] „It might look like pretty pictures, but Instagram is consumerism on a scale that makes one long for the hallowed sacred space of the Boxing Day sales. As Essena O’Neill points out, Instagram doesn’t do pain or fear or loneliness. If you’re lonely, your best hope is that a large corporate will come along and patronise you in its seasonal campaign.“(z angl. jazyka přeloženo autorem)

[5] „Adverts on Instagram don’t look like adverts, they look like people. People who are wearing things they’ve been given, or photographing things they’ve been given, or being paid to wear or eat or display in their homes more or less anything that can be placed inside a stylised frame and pumped out to their thousands of followers.“ (z angl. přeloženo autorem)

[6] „So this was taken on my 15th birthday. I forced my little sister to take a photo of me before we went out to my birthday dinner. And I wanted was to be Facebook Famous.(…) In order to get that, I needed a new ‘hot profile pic.’ So I tried really hard to get one. I wanted an image of myself so hot/sexy/likeable that it would reach 100+ likes. Yes. You heard that right. That was my mindset.“(přeloženo autorem z angl. jazyka, dostupné online z <http://www.letsbegamechangers.com/behindtheimage/#/liked/>

[7] „This is the one photo that I feel people most recognise me from. But this isn't me at all. I had acne here. This is a lot of makeup. I was smiling because I thought I looked good. Happiness based on aesthetics will suffocate your potential here on Earth.“(z angl. jazyka přeloženo autorem)

[8] „All social media accounts under my name are not run by me (creepy yes). Having no control of your identity is a very scary/liberating thing (as I'm experiencing).“(z angl. jazyka přeloženo autorem)

#3

FARGO 2/ 2015

Stále se mi líbí ta šablona, šablona specifického černého humoru a realistického přemítání nad životem, kterou narýsovali Coeni. Paráda již po třetí. <úvaha_o_detailu>„Camus says knowin‘ we’re gonna die makes life absurd“. Existencialismus se dá smést ze stolu a říct, že je absurdní a pro sraby, nebo snad pro vzdorující adolescenty. Frantíci jako Camus si svým cynismem z nás dělají legraci, nejspíš nemají 6 leté dítě, které ale má nemocná manželka strážníka a tak ví svoje. Není to však přihlouplé vzdorování neznalostí, spíše střízlivé uvažování o světě, kterým na mě postava nemocné ženy zapůsobila. </úvaha_o_detailu>

MARŤAN/ 2015

Nejlépe by Scott se svým filmovým štábem udělal, kdyby se věnoval jen sekvencím na Marsu, ty záběry ze země tomu dávají zbytečný klišovitý balast blockbusteru, který sice možná přitáhne děti popcornu a tudíž možná i vysoké tržby, ale z filmu to dělá spíše úsměvnou frašku.

SUBURRA/ 2015

Suburra je přes dvě hodiny dlouhý pilot nového italského seriálu od Netflixu. Gansterské téma úzce spjaté s politikou, postavy, scénář, herci všechno bylo skvělé, jediné, co mi na tom vadilo, byla režie. To tempo bylo uspávající a hudba (složená jen ze skladeb mé nejoblíbenější M83) nebyla příliš citlivě vložena ke snímku.

HATEFUL 8/ 2015

Řečeno bylo o tomto snímku pravděpodobně již vše, já jen doplním, že stále oceňuji Tarantinové nadšení pro „dveřové“ scény.

#2

Revenant /2015

Já osobně mám na filmech hrozně rád originální a kvalitní práci s kamerou. Poslední dobou jsem si navíc oblíbil Lubezkého, který je díky řemeslnému kumštu schopný i z kraviny jako Gravity udělat něco snesitelného. Film jsem si v kině užil, ale zhlédnout doma bych to nikomu nedoporučil. IMHO DiCaprio oskara nedostane, na rozdíl od Hardyho mě  nepřesvědčil. Scénař mě taky moc nepřesvědčil, přitom ten film od momentu kdy je hlavní hrdina mrtvý na nihilistické úrovni, měl potenciál na existenciální drama. Myslím, že jisté pokusy o tom tam byly, ale ve výsledku byly ploché a já si myslím, že se na tohle dílo brzy zapomene.

Narcos /2015

Vypravěč v úvodu říká "There is a reason magical realism was born in Colombia.", což mi bylo inspirací k poohlédnutí se po nějaké knížce latinského magického realismu, nakonec jsem sáhl po Sto roků samoty od Marqueze. Jo, v kolumbii těžký chleba maj, a tak se jim nedivím, že takhle unikají realitě. Hrozně se mi na seriálu líbilo, že se tam kombinuje španělština s angličtinou, a nejen pomocí toho, ale i dokumentárního rázu je ten příběh uvěřitelný. Z počátku - první tři díly - mě iritovalo, že je mi postava narcobarona Escobara sympatická, až do jisté chvíle, pak se vše změnilo. Pak jsem si uvědomil, že i to má svůj význam. Prostě proto, že to tak bylo, jako člověk se Escobar měnil, což Narcos dokázal zachytit, přestože se to některým nelíbí.

Trosečníkem v Paříži a Londýně - George Orwell /1933

Zase Orwell. Kniha je pravděpodobně Orwellovo osobní svědectví o chudých poměrech v těchto velkoměstech. Kniha mi nic moc nepřinesla. Italský neorealismus mi přijde přínosnější a povedenější.  

#1

Brave New World /1932 - Aldous Huxley

Svět, ve kterém je člověk na počátku vyčleněn do kasty, všichni se navzájem milují bez nechtěných následků (dětí) a lidé jsou téměř pořád pod vlivem somy v rauši - tak nějak jsou stále šťastni. Takový život je kýč, neboť kýč je světem bez hovna, jak by řekl Kundera. A ti, jejichž psyché dojde ke katarzi, jsou odesláni na Ostrov. Kurátoři výstavy Brave New World v DOXu takový svět pojmenovali jako Svoboda v bublině, což má podle nich přímé konotace s naší dobou a manipulativním vztahem nadnárodních společností ke spotřebiteli.

1984 /1949 - George Orwell

Dal jsem si dost načas, než jsem se do toho pustil - přibližně 7-8 let. Ten román je jako probudit se do mrazivého a úzkostného snu. Mrazivý sen = katarze socialistického bojovníka a autora, který zjistil, jak hrozný může být komunistický režim sovětského svazu a kam až to může vést. Umělý svět, který autor přináší je bezvýchodný a pěvně uzavřen. Pokud nejsme jen uzavřeni v kruhu diktátorské historie, ale jak se tzv. Goldsteinova kniha zmiňuje, v liberálním světě se pohybujeme od krize ke krizi, pak jsme na vlně sinusoidy, kdy jednou  je společnost nahoře a jednou dole, a my pak nejsme hybateli těchto sil. Jediné co by nám pak zbylo je podvolit se = rezignace, což je (alert spoiler) osud žalostného hrdiny románu.

Podvolení /2015 - Michel Houellebecq

Kniha je stejně jako Huxley a Orwell dystopickou vizí budoucnosti a zároveň kvalitním příspěvkem do debaty o válkách na blízkém východě a jejich dopadech na evropské společenství, nebo spíše ještě více komentuje úpadek evropského liberalismu. Autor ve svém románu provokuje čtenáře tím, že by Islám mohl být nadějí Západu. Kvalitní komentář ke knize napsal P.Fisher.

Sicario /2015 - Denis Villeneuve

Perfektní práce s kamerou, herci a ambientní hudba vytvořili neuvěřitelnou atmosféru filmu, který se věnuje boji proti Mexickým drogovým kartelům. S tímto tématem se poslední dobou roztrhl pytel (př. Narcos), ambice natočit o sobě životopisný film mají sami drogoví bossové (viz aktuálně chycený El Chapo). Tento snímek se zaměřil především na to, jak se poprat s legitimitou a morálkou v boji proti zločincům. Osamělí vlci nedbající na zákony se dle logiky filmu můžou divákovi zdát jako nejužitečnějšími bojovníky proti tomuto zlu. Jedinou dírou filmu, jak zmiňuje Fuka a já s ním souhlasím, je místy průměrně kvalitní scénář, zbytek je výborný.

Gottland: ublognutí u knihy

Jak my Češi nahlížíme na dějiny? Proč si tvoříme pevné hranice a odmítáme jinakost či dokonce své sousedy? V hodinách dějepisu nám říkali, že máme hory v místech hraničního pásu, což je prý výhoda. Má to nějaký hlubší význam pro výklad naší identity?
Často se setkávám s opovržením vůči Polákům, za Polsko lze v menší míře zaměnit jakýkoliv stát. Vůbec nechápu, čím to je. Pokrytectví ve stylu, nakupujeme jejich levné potraviny a pak si stěžujeme na jejich kvalitu. Zabila snad posypová sůl více Čechů než Poláků pančovaný alkohol z Moravy? 

Polská kultura je nabitá zajímavými osobnostmi, není o nic horší než ta naše. O tom se u nás tolik nemluví. A z doslechu jsem slyšel, že oni nás vnímají úplně jinak - pozitivně. 

Přečetl jsem konečně Gottland polského novináře a spisovatele Mariusze Szczygieła. Neméně zajímavého jsou i jeho články přeložené a publikované v češtině viz Reportáž pro dospělé. Z názvu knihy jsem původně slyšel cynismus, nicméně autor není žalobcem, jak by se mohlo na první pohled zdát. Z nasbíraných materiálů složil novou mozaiku o známých osobnostech 20. století, což vyplňuje či rekonstruje pohled na vývoj ČSR minulého století. Něco, co místní nejsou schopni reflektivně zhodnotit a sepsat, tak to za nás moc pěkně udělal Polák. Příkladem, o stinné stránce byznysu Baťů jsem se poprvé dočetl až tady.

Jsme Švejkovský národ? Je to takové české, že chceme slyšet, co si o nás cizinci myslí.

rešerše: Marshall McLuhan

Koukáte na Allenův inťoušský pšouk Annie Hall a najednou z poza rohu vytáhne na scénu hlavní postava Alvy(Woody Allen) Marshalla McLuhana. Ha, toho člověka znám, jaká satisfakce! Že nevíte o koho jde?

McLuhan se narodil v roce 1911 v Edmontonu v Albertě. Vystudoval anglický jazyk a později následoval krátký postgraduální pobyt v Cambridge. Jeho zájem o média a popkulturu se projevil během učitelské praxe na Univerzitě Wisconsinu.  V polovině 40. let se začaly objevovat jeho první studie, jako například „Psychopatologie Time a Life“. V roce 1951 mu vyšla kniha Mechanická nevěsta, v které se věnoval analýze sociálních a psychologických tlaků, které působí prostřednictvím masových médií. Od roku 1963 působil McLuhan jako vedoucí Střediska pro kulturu a technologii na Toronstské univerzitě.

Rozhovor

McLuhan v roce 1969 poskytl tehdy ještě renomovanému pánskému časopisu Playboy interview. Rozhovor má přes 20 stran, já jsem hlavní úvahy pro studijní potřeby shrnul do krátké rešerše.

Studium médií

Efektní studia médií se nezabývají jen obsahem, ale médií samotnými a kulturním prostředím, v kterém fungují. Účinky médií (řeč, později knihtisk, písmo, fotografie, rozhlas, televize) jsou po tisíce let přehlíženy, dokonce i v elektronickém věku. Současná média způsobují extenzi lidských smyslů/orgánů, centrální nervový systém se brání tak, že zasaženou oblast znecitliví, tak ji izoluje a umrtvuje, neuvědomujeme si tedy co se děje. Člověk si dnes neuvědomuje psychické ani společenské účinky způsobené novými médii, staly se neviditelnými. Médium samo o sobě (ne obsahem) je poselstvím (angl. message), zároveň je ale i masáží (angl. massage). Přestože lidé začínají rozumět povaze své nové technologie, většina lidí lpí na pohledu, který McLuhan nazývá „svět ve zpětném zrcátku“. Lidé si dokážou uvědomit jen prostředí předchozí, nedokážou se zorientovat v inovativním současném prostoru. Lidstvo je od starověkého Řecka neustále o krok pozadu.

Kmenový člověk x gramotný člověk

Velkou proměnu dle McLuhana přinesla fonetická abeceda, ta dosadila do popředí zrakový smysl. Gramotnost vyhnala člověka z kmene, nahradila oko za ucho. Vizuální funkce snižuje úlohu smyslů čichových, hmatových a sluchových. Vnitřní svět kmenového člověka byl směsí složitých emocí a vjemů, jež gramotní lidé západního světa vytěsnili. Fonetická gramotnost donesla do naší doby i mnoho neblahých praxí jako jsou psychické problémy především schizofrenie a odcizení. Knihtisk nakonec zpečetil osud kmenového člověka. Toto nové médium jakožto drastická extenze člověka transformuje celé lidské prostředí a to nejen psychické ale i sociální. McLuhan také tvrdí, že Gutenberg položil základy průmyslové revoluce. Knihtisk lze nazvat prvním mechanizací složité ruční práce.

Elektronická média

Elektronická média jako jsou telegraf, rozhlas, film, telefon, počítač a televize nerozšířila funkci jen jednoho smyslu, tak jako to dělala média stará, ale tvaruje celý náš centrální nervový systém, tím transformuje naši psychickou a sociální existenci. Zajímavý je pak názor, že televize zodpovídá za konec vizuální nadřazenosti, televize dle McLuhan rozšiřuje spíše hmatové než zrakové požitky. Zde McLuhan definuje dva typy médií a to chladné a horké. Podstatou chladných médií (TV, komiks) je nízká definice a vyžaduje intenzivní participaci u horkých (fotografie, rozhlas) médií je tomu naopak.

U elektronických médií je také dobré si uvědomit, že neúprosně přeměňují všechny smysly, znovu tak budují a pěstují naše hodnoty a instituce. Díky extenzi elektronických technologií, člověk může do sebe vstřebat celé lidstvo. V tomto období dochází ke střetům staré vizuální kultury a nové integrální elektronické kultury, což vyvolává krizi identity, pocit vlastní prázdnoty a plodí násilí. Mladí lidé se snaží nalézt vlastní identitu, nehledají však cíle nýbrž role, touží po identitě, která se jim vyhýbá. Prohlubují se díry mezi generacemi, každou generaci lze považovat za zcela rozdílnou kulturu té nové.

Spory v období elektronických médií

Vnikající subkultury v 60. a 70. let se rozhodly samy určovat své role a odmítají hodnoty mechanické společnosti. Elektronická média přináší prostřednictvím stimulace všech smyslů nový bohatší rozměr každodenní sexuality. Lehkost, s jakou spolu žijí lidé v těchto subkulturách, je naprosto kmenová. Další dopadem elektronických médií je užívání drog. Zde McLuhan přirovnává zapnutí vědomí při užití halucinogenních drog k imerzi u televize. Halucinogenní drogy pomáhají se vcítit do úplného schématu elektronického prostředí, toto prostředí je samo o sobě tripem bez drog. 

McLuhan dále v rozhovoru poodhaluje svůj pohled na spory mezi etniky, především pak mezi bílými, černými a indiány, kde dochází ke sporu, kdy bílí se snažili kmenové černochy a indiány zcivilizovat, poté se však tito původem kmenoví lidé střetávají se snahou civilizovaného světa o návrat ke kmenovosti.

Další zajímavým podpůrným argumentem k návratu ke kmenovitostí je decentralizace národních států. Elektrická média dle McLuhana stimulují vznik malých států, dochází tak ke skotskému, velšskému  či katalánskému nacionalismu, nebo snaze rozdělit Belgii apod..

Elektronické technologie vrací západního gramotného člověka zpět ke kmenu, do míst, která Joseph Conrad nazval „Afrika uvnitř nás“. Jedinec však v takovém kmenu nemusí zaniknout, může existovat a jednat v zájmu skupinového vědomí.

Budoucnost

Tisková média vytvořila nové myšlení, zatímco elektronická přivádějí člověka do globální vesnice. Technologie jako TV a letadlo, jelikož tlačí čas a prostor vytváří z celého světa tuto jednu vesnici. Automobily nahradí antigravitační technika, díky automatizaci zanikne práce, tak jak ji známe. Nicméně k hladkému přechodu do tohoto světa by měla napomoct automatizace a kybernetika. Počítač by dokázal naprogramovat lidské vědomí. Člověk už dnes nosí svůj mozek a nervy vně své tělo. Stáváme se novými lidmi (post human). Je nezbytně nutné pro lidstvo pochopit, jak nová média působí a jak je ovládat. Jestliže současný vývoj zaspíme a budeme jej sledovat ve zpětném zrcátku, bude dle McLuhana naše západní kultura zničena. 

The Playboy Interview: Marshall McLuhan, Playboy Magazine, March 1969, originál