#3

FARGO 2/ 2015

Stále se mi líbí ta šablona, šablona specifického černého humoru a realistického přemítání nad životem, kterou narýsovali Coeni. Paráda již po třetí. <úvaha_o_detailu>„Camus says knowin‘ we’re gonna die makes life absurd“. Existencialismus se dá smést ze stolu a říct, že je absurdní a pro sraby, nebo snad pro vzdorující adolescenty. Frantíci jako Camus si svým cynismem z nás dělají legraci, nejspíš nemají 6 leté dítě, které ale má nemocná manželka strážníka a tak ví svoje. Není to však přihlouplé vzdorování neznalostí, spíše střízlivé uvažování o světě, kterým na mě postava nemocné ženy zapůsobila. </úvaha_o_detailu>

MARŤAN/ 2015

Nejlépe by Scott se svým filmovým štábem udělal, kdyby se věnoval jen sekvencím na Marsu, ty záběry ze země tomu dávají zbytečný klišovitý balast blockbusteru, který sice možná přitáhne děti popcornu a tudíž možná i vysoké tržby, ale z filmu to dělá spíše úsměvnou frašku.

SUBURRA/ 2015

Suburra je přes dvě hodiny dlouhý pilot nového italského seriálu od Netflixu. Gansterské téma úzce spjaté s politikou, postavy, scénář, herci všechno bylo skvělé, jediné, co mi na tom vadilo, byla režie. To tempo bylo uspávající a hudba (složená jen ze skladeb mé nejoblíbenější M83) nebyla příliš citlivě vložena ke snímku.

HATEFUL 8/ 2015

Řečeno bylo o tomto snímku pravděpodobně již vše, já jen doplním, že stále oceňuji Tarantinové nadšení pro „dveřové“ scény.

#2

Revenant /2015

Já osobně mám na filmech hrozně rád originální a kvalitní práci s kamerou. Poslední dobou jsem si navíc oblíbil Lubezkého, který je díky řemeslnému kumštu schopný i z kraviny jako Gravity udělat něco snesitelného. Film jsem si v kině užil, ale zhlédnout doma bych to nikomu nedoporučil. IMHO DiCaprio oskara nedostane, na rozdíl od Hardyho mě  nepřesvědčil. Scénař mě taky moc nepřesvědčil, přitom ten film od momentu kdy je hlavní hrdina mrtvý na nihilistické úrovni, měl potenciál na existenciální drama. Myslím, že jisté pokusy o tom tam byly, ale ve výsledku byly ploché a já si myslím, že se na tohle dílo brzy zapomene.

Narcos /2015

Vypravěč v úvodu říká "There is a reason magical realism was born in Colombia.", což mi bylo inspirací k poohlédnutí se po nějaké knížce latinského magického realismu, nakonec jsem sáhl po Sto roků samoty od Marqueze. Jo, v kolumbii těžký chleba maj, a tak se jim nedivím, že takhle unikají realitě. Hrozně se mi na seriálu líbilo, že se tam kombinuje španělština s angličtinou, a nejen pomocí toho, ale i dokumentárního rázu je ten příběh uvěřitelný. Z počátku - první tři díly - mě iritovalo, že je mi postava narcobarona Escobara sympatická, až do jisté chvíle, pak se vše změnilo. Pak jsem si uvědomil, že i to má svůj význam. Prostě proto, že to tak bylo, jako člověk se Escobar měnil, což Narcos dokázal zachytit, přestože se to některým nelíbí.

Trosečníkem v Paříži a Londýně - George Orwell /1933

Zase Orwell. Kniha je pravděpodobně Orwellovo osobní svědectví o chudých poměrech v těchto velkoměstech. Kniha mi nic moc nepřinesla. Italský neorealismus mi přijde přínosnější a povedenější.  

#1

Brave New World /1932 - Aldous Huxley

Svět, ve kterém je člověk na počátku vyčleněn do kasty, všichni se navzájem milují bez nechtěných následků (dětí) a lidé jsou téměř pořád pod vlivem somy v rauši - tak nějak jsou stále šťastni. Takový život je kýč, neboť kýč je světem bez hovna, jak by řekl Kundera. A ti, jejichž psyché dojde ke katarzi, jsou odesláni na Ostrov. Kurátoři výstavy Brave New World v DOXu takový svět pojmenovali jako Svoboda v bublině, což má podle nich přímé konotace s naší dobou a manipulativním vztahem nadnárodních společností ke spotřebiteli.

1984 /1949 - George Orwell

Dal jsem si dost načas, než jsem se do toho pustil - přibližně 7-8 let. Ten román je jako probudit se do mrazivého a úzkostného snu. Mrazivý sen = katarze socialistického bojovníka a autora, který zjistil, jak hrozný může být komunistický režim sovětského svazu a kam až to může vést. Umělý svět, který autor přináší je bezvýchodný a pěvně uzavřen. Pokud nejsme jen uzavřeni v kruhu diktátorské historie, ale jak se tzv. Goldsteinova kniha zmiňuje, v liberálním světě se pohybujeme od krize ke krizi, pak jsme na vlně sinusoidy, kdy jednou  je společnost nahoře a jednou dole, a my pak nejsme hybateli těchto sil. Jediné co by nám pak zbylo je podvolit se = rezignace, což je (alert spoiler) osud žalostného hrdiny románu.

Podvolení /2015 - Michel Houellebecq

Kniha je stejně jako Huxley a Orwell dystopickou vizí budoucnosti a zároveň kvalitním příspěvkem do debaty o válkách na blízkém východě a jejich dopadech na evropské společenství, nebo spíše ještě více komentuje úpadek evropského liberalismu. Autor ve svém románu provokuje čtenáře tím, že by Islám mohl být nadějí Západu. Kvalitní komentář ke knize napsal P.Fisher.

Sicario /2015 - Denis Villeneuve

Perfektní práce s kamerou, herci a ambientní hudba vytvořili neuvěřitelnou atmosféru filmu, který se věnuje boji proti Mexickým drogovým kartelům. S tímto tématem se poslední dobou roztrhl pytel (př. Narcos), ambice natočit o sobě životopisný film mají sami drogoví bossové (viz aktuálně chycený El Chapo). Tento snímek se zaměřil především na to, jak se poprat s legitimitou a morálkou v boji proti zločincům. Osamělí vlci nedbající na zákony se dle logiky filmu můžou divákovi zdát jako nejužitečnějšími bojovníky proti tomuto zlu. Jedinou dírou filmu, jak zmiňuje Fuka a já s ním souhlasím, je místy průměrně kvalitní scénář, zbytek je výborný.