Koukáte na Allenův inťoušský pšouk Annie Hall a najednou z poza rohu vytáhne na scénu hlavní postava Alvy(Woody Allen) Marshalla McLuhana. Ha, toho člověka znám, jaká satisfakce! Že nevíte o koho jde?
McLuhan se narodil v roce 1911 v Edmontonu
v Albertě. Vystudoval anglický jazyk a později následoval krátký
postgraduální pobyt v Cambridge. Jeho zájem o média a popkulturu se
projevil během učitelské praxe na Univerzitě Wisconsinu. V polovině 40. let se začaly objevovat
jeho první studie, jako například „Psychopatologie
Time a Life“. V roce 1951 mu vyšla kniha Mechanická nevěsta, v které se věnoval analýze sociálních a
psychologických tlaků, které působí prostřednictvím masových médií. Od roku
1963 působil McLuhan jako vedoucí Střediska pro kulturu a technologii na
Toronstské univerzitě.
Rozhovor
McLuhan v roce 1969 poskytl tehdy ještě renomovanému pánskému časopisu Playboy interview. Rozhovor má přes 20 stran, já jsem hlavní úvahy pro studijní potřeby shrnul do krátké rešerše.
Studium médií
Efektní studia médií se
nezabývají jen obsahem, ale médií samotnými a kulturním prostředím, v kterém
fungují. Účinky médií (řeč, později knihtisk, písmo, fotografie, rozhlas,
televize) jsou po tisíce let přehlíženy, dokonce i v elektronickém věku. Současná
média způsobují extenzi lidských smyslů/orgánů, centrální nervový systém se
brání tak, že zasaženou oblast znecitliví, tak ji izoluje a umrtvuje,
neuvědomujeme si tedy co se děje. Člověk si dnes neuvědomuje psychické ani
společenské účinky způsobené novými médii, staly se neviditelnými. Médium samo
o sobě (ne obsahem) je poselstvím (angl. message), zároveň je ale i masáží
(angl. massage). Přestože lidé začínají rozumět povaze své nové technologie,
většina lidí lpí na pohledu, který McLuhan nazývá „svět ve zpětném zrcátku“.
Lidé si dokážou uvědomit jen prostředí předchozí, nedokážou se zorientovat
v inovativním současném prostoru. Lidstvo je od starověkého Řecka neustále
o krok pozadu.
Kmenový
člověk x gramotný člověk
Velkou proměnu dle McLuhana přinesla fonetická abeceda,
ta dosadila do popředí zrakový smysl. Gramotnost vyhnala člověka z kmene,
nahradila oko za ucho. Vizuální funkce snižuje úlohu smyslů čichových,
hmatových a sluchových. Vnitřní svět kmenového člověka byl směsí složitých
emocí a vjemů, jež gramotní lidé západního světa vytěsnili. Fonetická
gramotnost donesla do naší doby i mnoho neblahých praxí jako jsou psychické
problémy především schizofrenie a odcizení. Knihtisk nakonec zpečetil osud
kmenového člověka. Toto nové médium jakožto drastická extenze člověka
transformuje celé lidské prostředí a to nejen psychické ale i sociální. McLuhan
také tvrdí, že Gutenberg položil základy průmyslové revoluce. Knihtisk lze
nazvat prvním mechanizací složité ruční práce.
Elektronická
média
Elektronická média jako jsou telegraf, rozhlas, film,
telefon, počítač a televize nerozšířila funkci jen jednoho smyslu, tak jako to
dělala média stará, ale tvaruje celý náš centrální nervový systém, tím
transformuje naši psychickou a sociální existenci. Zajímavý je pak názor, že
televize zodpovídá za konec vizuální nadřazenosti, televize dle McLuhan
rozšiřuje spíše hmatové než zrakové požitky. Zde McLuhan definuje dva typy
médií a to chladné a horké. Podstatou chladných médií (TV, komiks) je nízká
definice a vyžaduje intenzivní participaci u horkých (fotografie, rozhlas)
médií je tomu naopak.
U elektronických médií je také dobré si uvědomit, že
neúprosně přeměňují všechny smysly, znovu tak budují a pěstují naše hodnoty a
instituce. Díky extenzi elektronických technologií, člověk může do sebe
vstřebat celé lidstvo. V tomto období dochází ke střetům staré vizuální
kultury a nové integrální elektronické kultury, což vyvolává krizi identity,
pocit vlastní prázdnoty a plodí násilí. Mladí lidé se snaží nalézt vlastní
identitu, nehledají však cíle nýbrž role, touží po identitě, která se jim
vyhýbá. Prohlubují se díry mezi generacemi, každou generaci lze považovat za
zcela rozdílnou kulturu té nové.
Spory
v období elektronických médií
Vnikající subkultury v 60. a 70. let se rozhodly
samy určovat své role a odmítají hodnoty mechanické společnosti. Elektronická
média přináší prostřednictvím stimulace všech smyslů nový bohatší rozměr
každodenní sexuality. Lehkost, s jakou spolu žijí lidé v těchto
subkulturách, je naprosto kmenová. Další dopadem elektronických médií je
užívání drog. Zde McLuhan přirovnává zapnutí vědomí při užití halucinogenních
drog k imerzi u televize. Halucinogenní drogy pomáhají se vcítit do
úplného schématu elektronického prostředí, toto prostředí je samo o sobě tripem
bez drog.
McLuhan dále v rozhovoru poodhaluje svůj pohled na
spory mezi etniky, především pak mezi bílými, černými a indiány, kde dochází ke
sporu, kdy bílí se snažili kmenové černochy a indiány zcivilizovat, poté se
však tito původem kmenoví lidé střetávají se snahou civilizovaného světa o
návrat ke kmenovosti.
Další zajímavým podpůrným argumentem k návratu ke
kmenovitostí je decentralizace národních států. Elektrická média dle McLuhana
stimulují vznik malých států, dochází tak ke skotskému, velšskému či katalánskému nacionalismu, nebo snaze rozdělit Belgii apod..
Elektronické technologie vrací západního gramotného
člověka zpět ke kmenu, do míst, která Joseph Conrad nazval „Afrika uvnitř nás“.
Jedinec však v takovém kmenu nemusí zaniknout, může existovat a jednat
v zájmu skupinového vědomí.
Budoucnost
Tisková média vytvořila nové myšlení, zatímco
elektronická přivádějí člověka do globální vesnice. Technologie jako TV a
letadlo, jelikož tlačí čas a prostor vytváří z celého světa tuto jednu
vesnici. Automobily nahradí antigravitační technika, díky automatizaci zanikne
práce, tak jak ji známe. Nicméně k hladkému přechodu do tohoto světa by
měla napomoct automatizace a kybernetika. Počítač by dokázal naprogramovat
lidské vědomí. Člověk už dnes nosí svůj mozek a nervy vně své tělo. Stáváme se
novými lidmi (post human). Je nezbytně nutné pro lidstvo pochopit, jak nová média působí a
jak je ovládat. Jestliže současný vývoj zaspíme a budeme jej sledovat ve
zpětném zrcátku, bude dle McLuhana naše západní kultura zničena.
The Playboy Interview: Marshall McLuhan, Playboy Magazine, March 1969, originál
