I já podlehl, a sestavil seznam titulů, respektive filmů. Lze to chápat jako prezentaci mého filmového vkusu. Dole jsou tedy filmy, které mám rád a zároveň mi něco přinesly, ať už náhled na kinematografii, kulturu, či svět jako takový.
Zloději Kol, De Sica. 1948
Italský neorealismus přiblížuje úroveň poválečného života v Itálii. Existenciální podívaná - lidi mají hlad, nikdo nemá práci a nakonec vám ukradnou kolo, což strhne vás i celou rodinu. Prostředí a atmosféra působí díky nehercům a mizanscéně poválečného Říma autenticky.
Prázdniny v Římě, Wyler. 1953
Oproti předchozímu italskému filmu jsou Prázdniny více sluníčkový snímek. Ona je princezna on zase sobecký novinář, platonická láska je na světě. Smrdí to patosem stejně jako jiná dobová a hlavně současná filmová romantika, ale nemáte takovou potřebu u sledování zvracet. Na konci máte hřejivý pocit, že to bylo přece krásné a romantické.
Sedm samurajů, Kurosawa. 1954
Magické číslo i ve filmu je tahle sedmička. Film se táhne jako nudle, vhodný je spíš pro studium asijského filmu než pro zábavu. Prostě až příště budete v hospodě u piva debatovat o středověkých japonských vesnicích, stavu tehdejších rolníků a samurajů máte vědomostní výhodu pokud jste viděli film Kurosawy. K tomu se evropský divák jinde jen tak nedostane.
Vražda na objednávku, Hitchcock. 1954
Hitchcockovy filmy mám rád. Všechny jsou zábavné a víceméně mají podobný vzorec. Do některých, stejně jako do Vraždy na objednávku, vložil více invence a vytvořil 3D snímek. Wow efekt na tu dobu. Navíc tu stereoskopii využil sofistikovaně. Žádné letající předměty kolem hlavy se nekonají, Hitchcock využil jen aktivní zapojení diváka. Více jsem o tom naspal v předešlém příspěvku.
Okno do dvora, Hitchcock. 1954
Další zajímavý a inovativní snímek Alfreda Hitchcocka. Hlavní postava upoutaná na vozík z nudy pozoruje dvůr. Je to voyer. Různí filmoví teoretici považují Okno do dvora jako metaforu sledování sama sebe. I feministky by mohly z filmu mít radost. Muž(James Stewart) - nehybný/pasivní role oproti tomu žena(Grace Kelly) přebírá aktivní roli.
Další zajímavý a inovativní snímek Alfreda Hitchcocka. Hlavní postava upoutaná na vozík z nudy pozoruje dvůr. Je to voyer. Různí filmoví teoretici považují Okno do dvora jako metaforu sledování sama sebe. I feministky by mohly z filmu mít radost. Muž(James Stewart) - nehybný/pasivní role oproti tomu žena(Grace Kelly) přebírá aktivní roli.
Sedmá Pečeť, Bergman. 1957
Atmosféra středověké Skandinávie v období, kdy za rohem číhá morová smrt, je ideálním prostředím pro autorský film plný filozofického přemítání. Díky základním otázkám o životě a smrti působí snímek docela náročně, mně však i díky circa 90minutové stopáži přišel stravitelný a zároveň intelektuálně přínosný.
Jako vejce vejci. Film podobně jako Sedmá pečeť přemítá o životě, má dokonce i podobnou délku stopáže. Je umístěn však do časů 20. století a navíc úvahy jsou podložené o psychoanalýzu. Zaráží mě, že takhle složité autorské filmy dumající nad životem, natočil Bergman už ve svých 39 letech. Základní otázky, které si film pokládá sedí spíše na věk hlavní postavy starého doktora, který zhodnocuje svůj život.
Byt, Wilder. 1960
Viz. Prázdniny v Římě a další dobové romantické holywoodské filmy. Tento snímek je navíc satirický a nesmrdí patosem. Závrať se nekoná.
Byt, Wilder. 1960
Viz. Prázdniny v Římě a další dobové romantické holywoodské filmy. Tento snímek je navíc satirický a nesmrdí patosem. Závrať se nekoná.
Hodný, zlý a ošklivý, Leone. 1966
Trio Sergio Leone, Clint Eastwood a Ennio Moriccone tvoří základní pilíř nejlepšího westernu všech dob. Prostě nejlepší snímky o divokém americkém západě natočili Italové. Se s tím smiř.
Spalovač mrtvol, Herz. 1969
Pro mě jsou 60. léta zlatou érou československé kinematografie. Film je v Česku značně profláklý -není třeba představovat.
Snímek je zakladatelem žánru roadmovie. Vznikl v časech, kdy se uvolnila produkční atmosféra a filmy se v hollywoodu rozdělily na několik proudů (například levicově a pravicově orientované). Easy Rider je život na kolech chopperu, život novodobého nomáda. Tento uvolněný směr žití establishment odsuzuje a nemůže se s tím srovnat. Konzervativní balíci jsou pak zde vyobrazeni jako démonické stvoření neschopné vystoupit ze své omezenosti. Nenávidí naše beatnické hrdiny a tak jim to dají pěkně sežrat.
Mechanický pomeranč, Kubrick. 1971
Stejně jako u Odysei mě tak neuchvátil děj a úvahy filmu jako spíš Kubrickova vášeň k obrazu, vážné hudbě a designu. Jasně, že to vyprávění je úchvatné stejně jako hlavní myšlenky, ale Ludwig van spojovaný s obrazy násilí a Straussův valčík s volně létajícími kosmickými předměty mě prostě opakovaně dojímají. Příznačné pro Kubrickovu práci s designem je vyústění sporu mezi applem a samsungem o to, kdo vlastně vymyslel tablet. S trochou nadsázky se přisuzuje zásluha Kubrickovi. Podoba tabletu se totiž vyskytuje již ve Vesmírné Odysei.
Polanski prožíval nejspíš nejtěžší období ve svém životě a přesto nebo možná proto natočil tak úžasný film. Noir mi naprosto sedl do vkusu. Režie, scénář, herci, hudba a atmosféra - všechno sedí na výbornou.
Kmotr II, Coppola. 1974
Měl jsem tu smůlu či štěstí, že jsem Kmotra před zhlédnutím přečetl. To se prostě nedá srovnávat. Naštěstí dvojka čerpá už jen malou část narativu z knihy Maria Puza a tak jsem si to mohl naplno užít bez spoileru.
Poválečné trauma a civilizační hnus velkého amerického města je úrodná půda pro revoltu. Jak lépe tento hnus sledovat, než z kabiny taxíku? Náročná podívaná mi ukázala temnou a realistickou stránku New Yorku, zároveň i lidské nitro zhrzeného člověka tímto stavem. Nový Hollywood me gusta.
Apokalypsa now, Coppola. 1979
Apokalypsa, to je impresivní poezie vole! A Coppola je ten básník! Poezie doprovázená ranní vůni napalmu, klepání vrtule a hudbou od The Doors až po Wagnera. Brando mi zde dokazuje, že je nejlepším hercem 70. let."I watched a snail crawl along the edge of a straight razor. That's my dream. That's my nightmare. Crawling, slithering, along the edge of a straight razor . . . and surviving."
Strastiplná cesta, při které jsem se často nudil a bolel mě zadek z nepohodlné univerzitní lavice. Nejsem velký fanoušek sci-fi, ale bratři Strugačtí stejně jako Čapek jsou trochu něco jiného. Tarkovskij mi hodně připomíná Bergmana. Neustálé napětí ve filmu rovná se strach ze Zóny. Až jsem si myslel, že ta Zóna je abstraktní pojem a jen nás nutí udržovat se ve vetší pozornosti při filozofickém mudrování. Otázky, všude samé otázky a na odpovědi si netroufám.
Život Briana, Jones. 1979
Život Briana, Jones. 1979
Brian vyvolal obrovskou kritiku církevní obce. John Cleese tehdy prohlásil (parafrázuji), že všechna náboženství byla založena lidmi s vysokým IQ. A jak to tak u těchto lidí bývá, vyjadřují se nedoslovně. Problém tedy nastává při přejímaní jejich úvah jako přímého sdělení. S nadsázkou není problém tedy v samotné víře, ale v dogmatech, které náboženství vytvořila. Nakonec je stejně nejlepší se na to dívat z té lepší stránky.
Tandem DeNiro a Scorsese přibližují divákovi ani ne tak sport jako spíš duši sportovce. Úžasné období Hollywoodu.
Koyaanisqatsi, Reggio. 1982
Vlna obrazů by mohla samostatně fungovat i v galerii a hudba pak v koncertním sále. Dohromady to vytváří téměř dokonalou audiovizuální esej, která nutí diváka zamyslet se nad stavem naší civilizace. Z hudby Glasse jsem byl tak nadšený, že jsem musel navštívit jeho 5 hodinový koncert v ostravském Gongu. Po Koyaanisqatsi se stal Glass zajímavý i pro současnou popkulturu, část jeho skladby najdeme ve filmu Strážci-Watchmen či hře GTA IV. Další odkazy na film jsou v seriálech South Park, Simpsonovi či Scrubs.
Gándhí, Attenborough. 1982
Film je širokoúhlá pravdoláska. Při sledování filmu dostávají záchvaty vzteku 4 z 5 konzervativců. A tak si prosvištíme několik Mahátma sluníčkových výroků. „Oko za oko a svět bude slepý." „Přátelství je blízkost dvou duší, skutečnost, která je v tomto světě velmi vzácná.“ „Pravá láska je ta, v níž máme větší radost z druhého než ze sebe.“
Četa, Stone. 1986
Gándhí, Attenborough. 1982
Film je širokoúhlá pravdoláska. Při sledování filmu dostávají záchvaty vzteku 4 z 5 konzervativců. A tak si prosvištíme několik Mahátma sluníčkových výroků. „Oko za oko a svět bude slepý." „Přátelství je blízkost dvou duší, skutečnost, která je v tomto světě velmi vzácná.“ „Pravá láska je ta, v níž máme větší radost z druhého než ze sebe.“
Četa, Stone. 1986
Nekonformní, čti paranoidní pomatenec, Stone vidí věci nejen v amerických dějinách častokrát jinak a kritičtěji, než jsou veřejnosti předkládány. Do Čety vložil osobní zkušenost a tak vznikl autentický snímek o válce ve Vietnamu.
Olověná vesta, Kubrick. 1987
Kubrick nedokáže tak autenticky vykreslit bojové scény, přesto je Olověná vesta silný psychologický snímek.
Carlitova cesta, De Palma. 1993
Al Pacino ten je prostě skvělý. Oproti Montanovi je Carlito sympaťák, což mi je nějak blíž. Jednoduše je Carlitova cesta parádní gansterkou s romantickým nádechem. Další obdobné snímky z 80. a 90. jsou Zjizvená tvář, Neuplatní, Casino a Mafiáni.
Pulp Fiction, Tarantino. 1994
Velký narativní zlom v kinematografii. Příběh se nemusí vyprávět lineárně, postupně a vcelku, lze jej rozložit na fragmenty zpřeházet a na konci složit. Do toho se přidá směs kultovních dialogů prosetá cynicky černým humorem, pečlivě a vkusně zvolená hudba a seznam mých oblíbených herců (to bych vlastně kecal, mám rád jen Willise a Jacksona), výsledkem je pak Pulp Fiction - filmový milník. Od této chvíle vše, co Tarantino natočí budí zájem a emoce.
90. léta, tedy časy, kdy si Fincher ještě udržoval uměleckou vizi. Nejvíce jsem na těchto filmech oceňoval jeho práci s kamerou. Sedm je však mnohem víc. Detektivní zápletka, stres, věčně deštivé počasí a umístění do odvrácené části amerického velkoměsta vytváří atmosféru noir filmu. Etický nihilismus zžírá postavu Freemana. Není správné přivést dítě do tohoto světa říká. Odkazy nejen středověkých myslitelů ve filmu vytváří punc intelektuálního díla, prostě postmoderna jak má být. Sdělení jsou nicméně až moc přímá. "Je to magor! A průkaz do knihovny z toho zmetka génia neudělá!"
Někdy se až přehnaně snažíme ve všem hledat nějakým smysl. Má to vůbec nějaký smysl? Není to jen na nás dobře ušitá bouda? Soundtrack je nicméně úchvatný!
Princezna Mononoke, Miyazaki. 1997
To téma mohl pokrýt snad jen animovaný film. Starověký mystický souboj člověka s přírodou jako nastavené zrcadlo k současné neutěšené ekologické situaci.
Klub rváčů, Fincher. 1999
Fuck the system! Nicméně jsem film dlouho neviděl, chtělo by to oživit paměť.
Americká krása, Mendes. 1999
Spacey je jeden z mých nejoblíbenějších herců. Americká krása je satira středostavovského života. Máte všechno a stejně nemůžete být spokojeni, protože vám něco v životě uniklo.
Na film jsem náhodou narazil na kabelovce, když mi bylo asi 13 let. Už tehdy mě naprosto zasáhl. Taková bída jakou lidi a hlavně děti v amerických ghettech prožívají, je prostě pro mě nepředstavitelná. I díky zásahům OSN se ta chudoba za poslední dekádu značně snížila, některé filmy mají celospolečenský dopad. Díky za ně.
Hanebný pancharti, Tarantino. 2009
To je láska vole! Roztáhlo se plátno, objevila se první sekvence a já měl příjemné mrazení v zádech a úsměv na tváři očekávajíc zábavnou podívanou a to se také vyplnilo. Umístit špagety-western a neakční konverzačku do Německem okupované Francie? To je jednoduše vtip za milión!
Počátek, Nolan. 2010
Podle filmového teoretika Bordwella je Nolan snad jediný současný režisér, co dokáže natočit kvalitní blockbuster. A já s tím souhlasím neb ostatní tvůrci nějak rezignovali. Řídí se marketingem a diváka podceňují na úroveň 14 let starého chlapce. Nolan je pašák a já se moc těším na Interstellar.
Pokud seberu odvahu vrhnu se příště na knihy.

































Žádné komentáře:
Okomentovat